především Libora a Vannilku, ale poslední dobou si, nevím proč, nějak moc často připadám jako hodně stará píča v pokrokově konzumním rozkroku…
S pozdravem od Ivanky z Liverpoolu
prosinec 25, 2008
Komentářů: 4 »
RSS soubor komentářů pro tento příspěvek. TrackBack URI
Na Štěpána samec zrána.
Ledové slunce vystoupilo
až na zavřené okno.
Sluší se pociťovat rozkoš z vůní
jež k mozku stoupají?
Kdybych snad podlehla svým citům
čas by mi připadal i smutnější,
i ledovější ještě.
Zda nebylo by líp, abych,
sledujíc svou fantazii,
odmítla pohlédnout
na žloutnoucí srdce chryzantémy
s lodyhou domýšlivou?
Podivný omyle, mně včera večer
zlíbilo se o jaru snít.
Pod chladnou lunou všechno bylo
poklidné a tiché.
Ani slůvko nevyšlo mi z úst.
I velmi jemní lidé se v sobě nevyznají.
Obrysy tváře nezpráchniví ani po tisíci letech.
Toulám se v duchu královstvím minulosti,
vášnivost citů vysmívá se bílým vlasům,
není víc než poutník mezi lidmi…
labuť sněhu proužkuje letem oblohu,
řeka k západu se valí
a utápí lidstva marné veselí.
Na Štěpána samec zrána.
Comment od vannilka — prosinec 26, 2008 @ 09:12
Comment od ondys — prosinec 26, 2008 @ 16:38
taky prihodim:
snezi.
vlocka stiha vlocku.
a tam nekde za kominem
honi kocour kocku.
ma to pokracovani. nevim neznam neumim.
jsem blond. tim to urcite omluvim.
tatka recitoval, kdyz ve futrech chalupy pozoroval snih.
ale pokazde, kdyz se nadechoval na pokracovani, mamka na nej hodila vyhruzny pohled. proto neumim. treba nekdo zna a napovi????
Comment od paula — únor 21, 2009 @ 00:56
Ivanko je to cele i obrazek proste a uplne r o z k o s n e!
Comment od paula — únor 21, 2009 @ 00:58