Skini jsou frajeři

 řekl mi F., když jsem ho potkal s Rockym při venčení. Chová k němu neskrývaný obdiv a zároveň se bojí. Patrně si nese svůj strach zakodovaný v genech z minulosti během kočování, kdy usedlí gadžové štvali své psi na potulné cigoše s nenechavými prsty při chuti na slepici upečenou na otevřeném ohni. Zakroutil jsem hlavou nad podivnou chválou. Znám ho třicet let od chvíle, kdy jsme se spolu málem porvali na terase v Divadle, a vím, že je od rány po spoustě let strávených v base. Začal vyprávět, jak v noci sám narazil na tři, sice mladé ale už holohlavé, spoluobčany. Když je míjel, jeden z nich ho znenadání praštil tonfou a rukojetí ho trefil přímo do oka. F. vytáhl nůž a jednoho asi sedmkrát píchl do měkkých částí, aby ho zneškodnil a neměl na krku pokus o vraždu. Mladíci nečekali tak zuřivou obranu a vzali čáru. Pak si pro F. přijeli benga, záznam potyčky byl na policejní kameře Velkého bratra a nějaká servírka naprášila F., že se motal kolem. Celá událost však znenadání vyšuměla, poškozená holá lebka nenávratně zmizela, protože nechtěla mít žádné oplétačky s policii a případnou žalobou na F., který jí byl vděčný. Jako recidivistovi mu prý ušetřila asi sedmiletý pobyt ve vězení. “A nám všem naprosto zbytečné výdaje!” dodávám, i když je to naivní představa. Spravedlnost dávno nemá šanci ve smršti pokrokově zfušovaných zákonů od levicově orientovaných zákonodárců a nenasytný bolševikchřtán se asi stejně nažere jinde.