Z nedaleké vozovky na vrcholku svahu trčela mluvící hlava a připomínala mi mou starou maminku. Bylo to strašidelně legrační. Rocky zrovna měl zvednutou nohu u keře, říkáme mu Zlatý déšť, a soustředil se na vysílanou spršku. Neviděl můj tázavý pohled. Znenadání nebyl nikdo na celičkém světě, aby mě ujistil, že mi nehráblo z pokrokových lidí, po kterých se kolem rozkládalo hrozný svinstvo jako odpadek jejich skvěle konzumních životů. Nerozpadne se sám od sebe ani za tisíc let. Vykročil jsem a každým krokem se na hlavu nabalila další část těla. Krk, ramena, ňadra… Stará paní venčila kočku na obojku a měla o ni strach. Pak obě zmizely v křovinách.
duben 5, 2008
Mluvící hlava
Komentářů: 16 »
RSS soubor komentářů pro tento příspěvek. TrackBack URI
Kočky se přece pasou, snad paní došla doma kočičí tráva a musely ven. Na tu počůranou psy. Chuděra… meow meow.
Comment od Odona — duben 6, 2008 @ 07:58
Hele voni, a dojí se taky?
Comment od ondys — duben 6, 2008 @ 08:35
Jo když maj mladý tak je dojí jejich mimi, moje jsou kastrovaný, tedy piju kozí, někdy trkám, dulsinea jejich rohatá.
Comment od Odona — duben 6, 2008 @ 09:54
Jojojoj, achichách, jako kdyby mě nakopla do nejcitlivějších míst, chudinky kočičky. Kozičky mám taky rád, vona jedna rohatá.
Comment od ondys — duben 6, 2008 @ 16:56
Taky že jsem je obě obulela. Ale jestli myslej, že nejsou při chuti, tak je to mejlka.
Agáta je horší, páč ta už poznala. Ale když mi loni o štědrý den dopoledne utekla a já ji našla před půlnocí brečet za panelákem. Hledala jsem celý den s vyjímkou večeře, co se nebešla bez kapesníku. Vylepila jsem všude cedule s telefonem, kdyby ji někdo viděl. Několik lidí volalo, ale bylo to bez úspěchu. Až nakonec sousedi z posledního patra zvonili, brala jsem schody po čtyřech a pak ji uviděla. Obě jsme byly nevýslovně šťastné, na to vůbec nejsou slova, rozeběhla se, skočila mi do náruče, div mne neporazila štěstím, i když vibrovala strachem z petard jako traktor. Doma rovnou k misce, pak si lehla na parapet a důležitě přehlížela domácnost, jako by se právě vrátila z Ameriky. Pak mi usnula v nohách, prospala celý Nový rok a sousedi dostali šampaňské. 
Kozičky si pořídím. Ne ty od doktorů. Jen co najdeme dobrou pastvu.
Comment od Odona — duben 6, 2008 @ 19:22
Kouknou někde v horách, ale pozor na kozly!
Comment od ondys — duben 6, 2008 @ 19:51
Proč ? patří k nim taky, nebo nebudou mít bez něj mléko ? Au, to vážně nevím. Abych začala studovat. Hory mám vybraný.
Comment od vannilka — duben 6, 2008 @ 20:34
Slyšela někdy o strašlivým tvrzení: Smrdí jak kozel? Wow!
Comment od ondys — duben 6, 2008 @ 21:39
I já rčení používám.
Smrdí, jen jedna z charakteristik. Auta smrdí nemocně a víc. Ocitla jsem se tuhle s kočárkem v oblaku šedomodrého dýmu, který se valil z kolemjedoucího busu, snad jsme to u Labe vydýchaly. To by porazilo i kozla. Rčení bych měla přehodnotit. 
Comment od Odona — duben 7, 2008 @ 06:48
I tchoř je proti tomu navoněnej frajer?
Comment od ondys — duben 7, 2008 @ 10:15
A přesto je domestikovaný.
Comment od Odona — duben 8, 2008 @ 06:19
Já bych doma tchoře nechtěl, stačí mi, když Rocky občas vypustí Krakena!
Comment od ondys — duben 8, 2008 @ 23:05
Přestanou po večerech číst Rockymu řecké báje a maj vystaráno. Věděj přece, že všechno dost prožívá.
Comment od Odona — duben 9, 2008 @ 06:21
Domestikovaného myslela kozla, ne tchoře, nekroutěj tu zatáčky.
Comment od Odona — duben 9, 2008 @ 06:28
Vo jednom kozlovi bych věděl, ale furt dělá kolem sebe jenom nějakej chlívek!
Comment od ondys — duben 12, 2008 @ 17:41
To dá rozum, když nemá pořádnou kozu. Pravé, pořádné koze, se nedějí nerealistické věci, aby příkladně předělávala kozla na osla a sama přitom hýkala na celé kolo jako kříženec. Takové nikdy nejde o vlhkou, lepkavou přírodu, ztělesňující nevyspání, ve vší své záhadnosti a složitosti. Spíše o protichůdnou amatérskou domácí zoolaboratoř.
Comment od Odona — duben 13, 2008 @ 07:47