Tak tohle by šlo nazvat třeba Nietzcheovské vteřiny věčnosti.
Jojo,tak cestu s necestou si splést a přistát v jejich rybím ráji….
Květ klesá hloub a hloub,
pod vodou jej nese proud.
Ta tichá hra.
Nebyla jsem.
A nebesa tam v lesích spala nejinak.
Právě tak.
Hezké. Ale co takhle: Ondysovy vteřiny vděčnosti v neexistujícím čase?
Jsme tu stále ve sváru duše s okovy navzdory současné nepaměti, převlékáme jenom nepodstatné svršky s chlubivostí pávů, kteří vydávají příšerné zvuky s tvrzením, že musí jít o lahodný zpěv, když mají největší a nejkrásnější ocasy.
Oni mě tou svojí pokorou dycky dostanou.
Na tu nemá ani legendární štíří síla, která nakonec stejně ze všeho obecně vyjde s pověstí Lukrecie Borgii. Zatímco oni nemusí, krucinálfagot, tuhle svou image světce ani trochu pulírovat.
Komu to ale pálí a je vybavený na požadavky strohé reality, brzy odhalí tu zející propast mezi faktem a fikcí i bídou jejich zaměnitelnosti.
Voníííííííííí jedna ohněstrůjkyně, jednoho na starý kolena bolí víc nohy, a tak necítí potřebu před realitou utíkat. Vono se to stejně nedá ani za mlada, ale člověk si může alespoň pochvalovat snahu běhat v omezeným kruhu.
Hm, tak mne okrajově napadá, že vlastně fin. bohatec paradoxně většinou, alespoň pro mne ano, nabízí nejméně. A přesto z nich ženy dovedou udělat střed vesmíru a opět paradoxně od nich očekávají, že jejich jediným cílem začne být náhle, jako mávnutím kouzelného proutku, láska. Také očekáváním, že jim partner tak bezebytku vyplní život. To ale není vůbec fér. Naše životy lze přece leda sdílet…ghh…A.Lustig včera v jakémsi zábavném pořadu tv řekl, že ženy nejen že nerozumí mužům, ale ony nerozumí ani samy sobě. Obecně je na tom velký kus pravdy.
Tak tohle by šlo nazvat třeba Nietzcheovské vteřiny věčnosti.

Jojo,tak cestu s necestou si splést a přistát v jejich rybím ráji….
Květ klesá hloub a hloub,
pod vodou jej nese proud.
Ta tichá hra.
Nebyla jsem.
A nebesa tam v lesích spala nejinak.
Právě tak.
Komentář od vannilka — Duben 27, 2008 @ 7: 52 pm
Hezké.
Ale co takhle: Ondysovy vteřiny vděčnosti v neexistujícím čase? 

Jsme tu stále ve sváru duše s okovy navzdory současné nepaměti, převlékáme jenom nepodstatné svršky s chlubivostí pávů, kteří vydávají příšerné zvuky s tvrzením, že musí jít o lahodný zpěv, když mají největší a nejkrásnější ocasy.
Komentář od ondys — Duben 27, 2008 @ 8: 26 pm
Oni mě tou svojí pokorou dycky dostanou.
Na tu nemá ani legendární štíří síla, která nakonec stejně ze všeho obecně vyjde s pověstí Lukrecie Borgii. Zatímco oni nemusí, krucinálfagot, tuhle svou image světce ani trochu pulírovat.
Komu to ale pálí a je vybavený na požadavky strohé reality, brzy odhalí tu zející propast mezi faktem a fikcí i bídou jejich zaměnitelnosti.
Komentář od Odona — Květen 1, 2008 @ 6: 58 dop.
Až poslední věta je na téma, omluva, trochu jsem se zašprcla ve zvěrokruhu.
Komentář od Odona — Květen 1, 2008 @ 7: 22 dop.
Voníííííííííí jedna ohněstrůjkyně, jednoho na starý kolena bolí víc nohy, a tak necítí potřebu před realitou utíkat. Vono se to stejně nedá ani za mlada, ale člověk si může alespoň pochvalovat snahu běhat v omezeným kruhu.
Komentář od ondys — Květen 1, 2008 @ 8: 03 dop.
Hm, tak mne okrajově napadá, že vlastně fin. bohatec paradoxně většinou, alespoň pro mne ano, nabízí nejméně. A přesto z nich ženy dovedou udělat střed vesmíru a opět paradoxně od nich očekávají, že jejich jediným cílem začne být náhle, jako mávnutím kouzelného proutku, láska. Také očekáváním, že jim partner tak bezebytku vyplní život. To ale není vůbec fér. Naše životy lze přece leda sdílet…ghh…A.Lustig včera v jakémsi zábavném pořadu tv řekl, že ženy nejen že nerozumí mužům, ale ony nerozumí ani samy sobě. Obecně je na tom velký kus pravdy.
Komentář od Odona — Květen 14, 2008 @ 8: 19 dop.